Co může pomoci před výjezdem do mise?

Vojákovu psychologickou přípravu by měl zajistit vojskový psycholog jak v rámci jeho běžného výcviku, tak v průběhu intenzivní přípravy na výjezd do zahraniční mise. Jeho součástí je i psychologické vyšetření v rámci zdravotních prohlídek, jimiž každý voják vyslaný do mise musí projít.

Co však jeho blízcí? Pro jejich podporu je k dispozici tzv. komise pro rodinu, kterou obvykle utvářejí představitelé praporu nebo brigády, jejíž příslušníci tvoří jádro kontingentu vyslaného do mise. Její součástí je i psycholog. U některých brigád a pluků (= jednotek) je také snaha udělat pro rodiny vojáku jedno až dvě setkání, během kterých se mohou příbuzní nasazených vojáků seznámit s tím, co život vojáka v misi obnáší, jaké jsou podmínky v místě nasazení, co vojáci v misi mohou prožívat. Součástí je i psychologická příprava, jejímž cílem je seznámit rodinné příslušníky s obtížemi, které mohou během nasazení v zahraniční operaci a především po návratů z ní obě strany trápit a jak si s nimi co nejefektivněji poradit.

Co mohou prožívat blízcí před vojákovým odjezdem?

• - jsou to všeobecné obavy o partnera, plynoucí například z neznalosti prostředí partnerova pobytu, podporované negativními zprávami z médií apod.
• - obavy ze samoty a odloučení
• - snaha na poslední chvíli si druhého „užít“
• - obavy související s přípravou na chod domácnosti bez partnera, veškerá péče o domácnost  zůstává na partnerce (partnerovi)

Jak si pomoci?

• - vzájemně si naslouchejte
• - otevřeně vyjadřujte své názory, mínění i obavy
• - dejte najevo porozumění pro situaci, prožívání svého partnera, dítěte nebo jiné blízké osoby
• - buďte pro druhé dostupný tak, aby s Vámi Vaše děti nebo příbuzní mohli hovořit
• - plánujte a podporujte společné aktivity

Co se děje v průběhu nasazení v zahraniční operaci?

Na straně vojáků dochází ke změně životního prostředí a ke změně životního stylu. Plní nové úkoly, mohou se ocitnout v život ohrožujících situacích, to vše doprovázené odloučením od rodiny. Působení v misi je tak třeba pokládat za náročnou životní situaci, která může vést ke zvýšené psychické zátěži a tím pádem ke vzniku stresu.

Každodenní stres, který je součástí jakýchkoliv zahraničních operací, může čas od času dosáhnout stejné intenzity jako by byl voják vystaven přímému boji. I v mírové operaci se voják může dostat do velkého nebezpečí, má k dispozici nejasné instrukce, místní se chovají nepřátelsky. Je těžké rozpoznat skutečnou hrozbu. K tomu přistupuje nuda, nedostatek soukromí, omezení volnosti pohybu, odloučení od blízkých a přátel s omezenou možností komunikace. V takovýchto podmínkách se projevy stresu mohou projevit u každého a je proto dobré vědět, jak mohu pomoci sobě nebo ostatním vojákům/kamarádům.

Co mohu udělat pro sebe?

• - Naučte se relaxovat – stačí obyčejné činnosti jako čtení knih, hraní karet nebo psaní si deníku. Povídejte si s ostatními nebo si zkuste vybavit oblíbené místo. Uvolnění Vám umožní obnovit koncentraci pozornosti, nabrat energii po těžké nebo ubíjející práci, umožní vám dobře se prospat. Osvojit si další relaxační techniky by Vám měl umožnit psycholog či jiný odborník i přímo na místě.
• - Uvědomte si, že to jak se cítíte je normální a dané složitou situací, v níž se nacházíte.
• - Dopřejte si, pokud je to možné, potřebného odpočinku, spánku, jídla a pití; pokud Vaše tělo strádá, schopnost odolávat každodennímu stresu se snižuje.
• - Udržujte úzký kontakt s ostatními členy své jednotky a se svými blízkými, kteří zůstali doma; pokud Vás dění doma znepokojuje, pobavte se o tom s kýmkoliv, komu důvěřujete.
• - Pokud získáte pocit, že se Vaše prožívání a chování vymyká Vaší kontrole, kontaktujte ihned psychologa, kaplana nebo svého velitele.

Co mohu udělat pro svého kamaráda/spolubojovníka?

• - Poznej ostatní členy svého týmu.
• - Zajímej se o náhlé změny v chování svých kolegů; pokud nějakou zaznamenáš, neboj se jej zeptat.
• - Pokud se tvým kolegům něco povede, pochval je, prokaž jim uznání.
• - Relaxujte společně.
• - Pokud tě chování tvého kolegy/kamaráda znepokojuje, promluv si s ním o tom.
• - Pokud jsi přesvědčen o tom, že tvůj kamarád zažívá opravdu těžké chvíle a nechce o tom s tebou mluvit, uvědom svého velitele, psychologa nebo kaplana.

Jak si mohu nechat pomoci?

• - Nestyďte se za své problémy, každého může potkat nepřízeň osudu.
• - Neodmítejte nabízenou pomoc. Může se stát, že příště Vám bude ještě hůře a nikdo nezareaguje („Vždycky si poradil, tak to zvládne i nyní, ne?“).
• - I když jste v krizi, snažte se dát najevo, že Vás zájem druhých o Vaše problémy těší (pokud je to pravda). Pomoc je vzájemná – ty dáváš, já přijmu, pro oba to má smysl. Pomáhajícího tím motivujete k dalšímu zájmu a pomoci.
• - V zajetí emocí je náš pohled na okolní svět a dění zkreslený. Pokud jen trochu můžete, dejte na emočně nezatížená doporučení druhých, jejich pohled je v tomto momentě zpravidla objektivnější, přesnější a pravdivější.
• - Pokud se Vám zdá, že jste jen falešně uklidňováni a problém je zlehčován, slušně požádejte o věcnou diskuzi.

Co se může dít po návratu ze zahraniční operace?

Během návratu z mise nebo již krátce před ním může voják i jeho rodina pociťovat jak vzrušení, tak obavy z toho, co všechno se může po návratu domů dít. A to i přesto, že se nejedná o návrat z první mise. Každá mise je jiná, jiné jsou i návraty z nich. Návratem domů po psychologické stránce mise nekončí. Vojáka a jeho blízké čeká individuálně dlouhé přivykání jeden na druhého, vyrovnávání se změnami, ke kterým došlo apod.

Při opětovném shledání s partnerkou/partnerem:

• - Je normální cítit se při návratu nervózní. Jako voják si můžete klást otázky - „Chyběl jsem jí? Je na mě hrdá? Stále mě miluje? Co ode mne očekává?“
• - Uvědomte si, že okamžiky návratu mohou být stresující. Oba jste nemuseli moc naspat a můžete být i ztrhaní ze všech těch příprav okolo.
• - Nenechte se překvapit možnou rozmrzelostí Vašeho partnera. Druhým se totiž mise může jevit jako mnohem zábavnější a vzrušující, než pobyt doma. Jakkoliv víte, že tomu bylo právě naopak.
• - Opět si zvyknout jeden na druhého zabere nějaký čas. Obnovení intimního vztahu vyžaduje trpělivost, čas a ochotu komunikovat.
• - Oba jste během odloučení trávili volný čas po svém. Je normální, že i nyní potřebujete prostor a čas jen pro sebe.
• - Vaše představy o tom, jaké to bude po návratu, nemusí vůbec odpovídat realitě. Buďte na to připraveni.

Při opětovném setkání s rodiči, dalšími příbuznými a přáteli:

• - Počítejte s tím, že během Vaší nepřítomnosti se doma mohlo ledacos změnit. Příbuzným se narodilo dítě, někdo má nového partnera, máte nové sousedy, …
• - Lidé, se kterými jste předtím žili nebo pracovali, se během Vaší nepřítomnosti změnili. Ti, co se oženili (vdaly) se plně věnují svým rodinám. Jiní si našli nové přátele nebo se naopak vrátili k těm starým a Vy se tak můžete cítit odstrčeni.
• - Rodiče a další blízcí se o Vás poslední měsíce strachovali, věnujte jim proto po návratu trochu času a zvláštní pozornosti.
• - Mohl(a) jste vidět nebo přímo prožít velmi rozrušující věci. Některé zcela normální reakce v těchto nenormálních situacích jsou strach, podrážděnost, únava, neklid, poruchy spánku, lekavost, potíže se soustředěním, posmutnělost, otupělost nebo časté myšlenky související se zneklidňující situací. Je velmi důležité, abyste si o tom pohovořili s lidmi, kteří u toho také byli a (nebo) s lidmi s výcvikem v krizové intervenci.
• Spolehněte se na podporu rodiny, kolegů a přátel.

PAMATUJTE!

NESPĚCHEJTE, NESNAŽTE SE DOHNAT ZTRACENÝ ČAS

PŘIJMĚTE FAKT, ŽE MILOVANÁ OSOBA A DALŠÍ BLÍZCÍ SE MOHLI ZMĚNIT

ZABERE TO NĚJAKOU CHVÍLI, NEŽ SE PLNĚ ZORIENTUJETE

POKUD BUDETE POTŘEBOVAT, VYHLEDEJTE POMOC

Věnujte pozornost i sobě samotnému, po nasazení v zahraniční operaci se mohou někdy objevit i obtíže v psychické oblasti.